V předchozí on-line lekci / Teorie stínu / jsme si vysvětlily základní pravidla rozložení světla a stínu na osvětleném předmětu (v našem případě koule). Pojďme si nyní tato pravidla přenést do praxe.

Dříve než se budeme věnovat konkrétnímu případu,pojďme si definovat atributy, které nám popisují vlastnosti barvy. Jsou to:

1. Odstín

2. Chromatičnost nebo také saturace

3. Tonální hodnota

1. Odstín (barva)

Odstín nám říká, o jakou barvu se jedná. Barvy jsou přehledně seřazeny do známého barevného kruhu, kde komplementární barvy leží vždy naproti sobě. Barevný kruh je zobrazen barvami v jejich plné chromatičnosti. Barevný kruh se obecně dělí na studené a teplé barvy.

 2. Chromatičnost (saturace)

Následující barevný kruh je doplněn chromatickou stupnicí. Chromatičnost nám určuje stupeň sytosti barvy. Jak jezřejmé z obrázku, sytost barvy nám klesá směrem ke středu barevného kruhu.

3. Tonální hodnota

Nyní si ještě doplníme kruh o pomyslnou osu kolmo k papíru. Ve směru této osy se pohybujeme od nejsvětlejšího tónu po nejtmavší a tím upravujeme tonalitu barvy.

Z výše uvedeného plyne, že každá barva je schopna dosáhnout plné sytosti pouze v určité tonální hodnotě. Například žlutá barva dosáhne plné chromatičnosti jen ve světlejších tonálních oblastech. Naopak modrá barva dosáhne plného chromatu pouze v tmavších valérech.

Od teorie k praxi

Všechny 3 zmíněné atributy je třeba bezpodmínečně znát, pokud chcete realisticky zobrazit předměty na obraze. (hovoříme li pouze o barvě). Rozeberme si nyní uvedená pravidla již na konkrétním případě obrazu .

Odstín (barva)

Začněme tedy u barvy. Jak již bylo řečeno lokální barva předmětu je vždy zřejmá na osvětlené části malovaného předmětu (vejce).

Pro stanovení lokální barvy si odmyslete světelný odraz, který má vyšší tonální hodnotu. Barvu předmětu můžeme popsat jako nízkochromatickou oranžovou.

Tonální hodnota (valéry)

Nyní si převedeme obrázek do monochromatické škály pro lepší pochopení tonálních změn na osvětleném předmětu. Při malování mějte neustále na paměti, jakým směrem dopadá světlo na předměty. Neustále analyzujte, které plochy jsou kolmé ke světelnému zdroji a které jsou více či méně odkloněny.

  Bod č. 1 je nejsvětlejší valér na obraze. Je to zrcadlový odraz od světelného zdroje. Dejte pozor, aby valér lokální barvy nebyl příliš světlý, jinak se vám světelný odraz neukáže v dostatečném tonálním kontrastu.

Bod č. 2 je valér lokální barvy předmětu. Protože je tato část přímo osvětlena a je kolmá ke světelnému zdroji musí být v této části valér lokální barvy nejsvětlejší.

Bod č. 3 je valér polostínu. V této části se povrch již odklání od světelného zdroje, což je spojeno s úbytkem světla, které v tomto místě na předmět dopadá. To nám způsobuje, že valér je v tomto místě tmavší než v bodě 2.

Bod č. 4 je valér hlubšího polostínu. Platí zde stejné pravidlo jako u bodu 3, vzhledem k ještě většímu stupni odklonění od světelného zdroje je v bodě 4 valér ještě tmavší než v bodě 3.

Body č. 5 a 6 jsou nejtmavší valéry ve stínu. Pokud přichází z protilehlé strany hlavního osvětlení ještě doplňkové světlo (v našem případě světelný odraz od stolu) objevuje se v bodě 5 tzv. jádro stínu, který je ještě o něco tmavší než vlastní stín předmětu bod 6.

Bod č. 7 je valér stínu, který je obecně světlejší než stín v bodě 6 a 7 díky působením odraženého světla.

Chromatičnost (saturace)

Pro popis použijeme číslování z předchozího obrázku.

Bod č. 1 zrcadlový odraz - chroma nižší než u lokální barvy

Bod č. 2 lokální barva – v místě kde je plocha kolmá ke směru světla je chroma lokální barvy nejvyšší

Body 3 a 4 polostín – chromatičnost spolu s tónem klesá

Body 5 a 6 stín – chroma nízké vzhledem k nepřítomnosti světla

Bod 7 odražené světlo – díky přítomnosti světla chroma v porovnání s body 5 a 6 stoupá.

Na závěr bych rád zrekapituloval základní pravidla pro realistickou valéristickou malbu. Neustále je třeba mít na paměti směr světla a analyzovat, které plochy jsou kolmé ke zdroji světla, které plochy jsou více či méně odkloněny atd. V souvislosti s touto analýzou je třeba dle výše uvedených pravidel upravovat spolu s tonalitou i chromatičnost. Dobrým způsobem jak začít malovat je stanovit nejprve lokální barvu a následně mícháním barvy upravovat její tonalitu a chroma  Jedině tímto způsobem dosáhnete realistického ztvárnění malovaného předmětu.

 Ing. Jan Matěják

 www.matejakart.com