Kvalitativní prvky lavírované olejomalby

Citát: Bohuslav Slánský, Technika malby II. - Nizozemské olejomalby, jež jsou malovány akvarelově tence, jsou až dodnes nedostižným vzorem stálosti olejové techniky.

Tato lekce obsahuje přehled základních prvků stavby obrazu lavírovanou technikou, které ovlivňují a utvářejí její dlouhodobou životnost.

Lavírovanou techniku poprvé použil Jan van Eyck (narozen kolem roku 1390), který tak převedl technické prvky středověké malby do nové renesanční formy. Van Eyck položil základy pro nizozemskou malbu na více než 2 století (15 a 16 stol.).  Technika je založena na modelování a lavírování hnědou barvou na světlejší imprimatuře.

Všechny vrstvy obrazu, vlivem okolního prostředí, podléhají časem určitým změnám. Jedná se především o degradativní procesy (mechanické, optické, dočasné), které so mohou objevit již v prvopočátku vzniku obrazu nebo mnohem později.  Mezi výše uvedené změny patří například, krakeláž vrstev, žloutnutí, tmavnutí a zakalování, vrásnění olejových vrstev apod. Rovněž změny optických vlastností obrazů, ovlivňují výsledný vzhled díla. Vznik těchto vad je podmíněn právě použitým materiálem pro malbu a především samotnou stavbou jednotlivých vrstev obrazu. V celé historii malby se lze setkat s obrazy nestejné kvality a stálosti. Jisté je, že středověké lavírované malby z 15 až 16 století, jsou mnohdy lépe zachovány a vypadají mnohem svěžeji, než obrazy z doby pozdější. Čím je totozpůsobeno?

Technika malby:

Při olejomalbě je důležité řídit se základním pravidlem, více mastné na méně mastné. Zasychání, respektive tvrdnutí vrstev, je vždy spojené s objemovými změnami. Pokud není toto pravidlo dodrženo, dojde ke vzniku časných krakel popř. ke zvrásnění vrstvy. Při lavírování jsou nanášeny na podklad velmi tenké akvarelové vrstvy olejové barvy. Z toho plyne,že pro lavírování a první barevné vrstvy jsou nejvhodnější rychleschnoucí olejové barvy jako např. umbry, pruská modř, olovnatá běloba. Tyto tenké nánosy mnohem rychleji proschnou v celém průřezu a zaručují, že podklad pro další vrstvu je dokonale proschlý.

Medium pro první vrstvy nesmí být mastné. Je složeno z terpentýnu a malého přídavku damarového laku. Díky přítomnosti damarového laku v médiu zasychá první vrstva mnohem tvrději. Pro urychlení zasychání lze použít velmi malé množství sikativu. Všechny sikativy ale způsobují rychlejší stárnutí barev a při nesprávném použití mohou být zdrojem dalších vad obrazových vrstev, proto použití sikativu nedoporučuji.

Lavírování je založeno na zastínění tmavší lazurní vrstvou barvy na světlejší imprimatuře. Tím se dostáváme k dalšímu prvku stavby obrazu.

Ukázky postupu lavírovaného obrazu

Optická stálost:

Během stárnutí obrazu, dochází ke změnám indexu lomu světla barevných vrstev, což má za následek snížení krycí schopnosti barev a její zprůhlednění. Z tohoto důvodu můžeme v současnosti pozorovat na barokních obrazech jisté ztmavnutí barev. Barokní obrazy jsou malovány na bolusovém podkladě (tmavá imprimatura) a vlivem zprůhlednění vrstev dochází ke ztmavení vlastní malby, což má za následek ztrátu detailu a celkové svěžesti malby. U lavírované techniky k tomuto jevu nedochází, neboť podkladový valér je v konkrétním místě obrazu vždy totožný s další nanášenou vrstvou barvy. Díky světlé imprimatuře je tedy lavírovaný obraz opticky vyváženější v porovnání s obrazem barokním, nicméně je tento způsob výstavby složitější a mnohem zdlouhavější.

Materiál:

Jak již bylo řečeno, při vrstvení je nutné používat rychleschnoucí barvy a média. Zcela výsostné místo zaujímá v  dlouhé historii malby olovnatá běloba. Více informací o této barvě naleznete zde. Dlouhodobým pozorováním bylo zjištěno, že i v silných pastózních nánosech olovnaté běloby dochází k minimální krakeláži. Tato běloba má ze všech barev nejmenší sklon k pukání. Rovněž podkladové vrstvy obsahující olovnatou bělobu vynikají svou stálostí. Tato vlastnost je způsobená tím, že olovnaté mýdlo vznikající při tuhnutí běloby, je hydrofobní. Přidáním běloby do barev rovněž snižujeme možnost výskytu krakelů a tím prodloužíme životnost celého díla.

V současné době lze kvalitu díla, zachovat díky moderním materiálům. Zde nalézají široké uplatnění nová rychle schnoucí média a barvy (akrylové podmalby a podklady atd.). Díky těmto materiálům lze práci na obraze urychlit a vyhnout se tak zdlouhavému čekání než olejové vrstvy kvalitně proschnou.

Ing. Jan Matěják