Podmalba a její funkce

Na úvod tohoto článku si řekněme, proč je dobré začínat obraz podmalbou a k čemu vlastně taková podmalba v klasickém malování slouží a sloužila. Někdo by mohl namítat, z jakého důvodu věnovat tolik času podmalbě a vrstvám, které budou stejně v budoucnu přemalovány další vrstvou barvy? Odpověď na tuto otázku můžete nalézt např. ve světových galeriích. Obrazy starých mistrů jsou i přes jejich vysoké stáří skvěle zachovány a některé vypadají jakoby namalovány v nedávné době. Tento stav má podstatu právě v kvalitních přípravných vrstvách a v technickém postupu při tvorbě obrazů. Pokud porovnáte díla starých mistrů a moderní obrazy, není překvapivé, že obrazy např. 100 let staré jsou v horším stavu, než obrazy vzniklé např. před 300 lety. Tato skutečnost ovšem neplyne pouze z vlastního postupu ale také z materiálů, které se v jednotlivých výtvarných epochách používaly. Je třeba si uvědomit, že olejové barvy a další materiály se v průběhu času měnily. Kvalita a barevný rozsah používaných pigmentů zaznamenával v průběhu vývoje značných rozdílů. Tomuto tématu se ale budeme věnovat v jiném článku. Vraťme se nyní k tématu podmalby.

Podmalba je tedy v podstatě monochromatická malba. Jak již bylo řečeno jednou z funkcí podmalby je zlepšení vlastností jednotlivých vrstev obrazu a tím zvýšení životnosti budoucího díla. Klíčovou funkcí podmalby je, že slouží jako vodítko při tvorbě obrazu. Kvalitně provedená podmalba nám poskytuje informace o tonalitě a o kompozici budoucího díla. Dále zastává podmalba funkci ,,třetího štětce“ tz. že můžeme nechat podmalbu promyšleně na některých místech prosvítat a tím dosáhnout efektu, který je např. technikou Alla prima nedosažitelný. V klasické malbě lze postup tvorby obrazu dle důležitosti zařadit do 3 základních kroků. 

1.       - Kresba a kompozice

2.       - Valér (tón)

3.      -  Barva  

1.) Je zcela jistě zřejmé, že kresba v klasickém umění (a ne jen v klasickém umění) je základním kamenem budoucího díla. Kresba nám určuje rozmístění, vzhled předmětů a kompozici obrazu. Veškeré záležitosti spojené se zmíněnou kompozicí a umístění předmětů na obraze, je třeba mít již vyřešeny v této fázi.

2.)  Jednou z hlavních funkcí podmalby je stanovení valéru (tónu) malovaného předmětu. Máme tím na mysli rozhodnout, jak tmavý nebo světlý bude objekt, který chceme zobrazit. Při práci na monochromatické malbě můžete vypustit prozatím starost, jakou bude mít předmět barvu. V této fázi je pouze potřeba rozhodnout o tonalitě a kontrastu zobrazovaných předmětů. V praxi to znamená v podstatě vyřešit vztahy mezi světlem a stínem.

3.) Až v poslední fázi můžeme přidat barvu. Jak plyne z předchozího textu, pokud se rozhodnete sice o správné barvě malovaného předmětu, ale o špatném valéru nebude předmět vypadat realisticky. Proto stanovení tónu, kontrastu, světel a stínů je třeba vyřešit již v předchozím kroku, dříve než se začneme zabývat tím, jakou barvu bude mít náš objekt.

Druhy podmaleb

V zásadě neexistuje univerzální návod na tvorbu podmalby. Každý malíř si během práce a na základě zkušeností vytvoří vlastní způsob tvorby podmalby, která mu vyhovuje. V následujícím texu se pokusím popsat jen základní druhy podmaleb, které používám já.

Imprimatura

V zásadě se nejedná o podmalbu jako takovou ale pouze o přípravnou podkladovou vrstvu barvy. Vždy před započetím malování, je zapotřebí odstranit bílou barvu plátna a vyhnout se tak nadměrnému kontrastu. Pokud si rozdělíme tonální škálu od nejsvětlejšího tónu po nejtmavší (např. stupnice od 1 do 20), pohybuje se tón imprimatury kolem hodnoty 5. Zde bych ovšem rád upozornil na skutečnost, že tento údaj není neměnný. V zásadě se řídí tón imprimatury dle nejsvětlejšího místa na budoucím obraze. Tón může být i daleko tmavší či světlejší. Opět záleží na tom, co budeme malovat a jakým způsobem hodláme např. prosvítající  imprimaturu využít. Barva imprimatury je věcí osobního vkusu každého malíře. Například D. Gray používá velice rád pro natónování plátna přírodní umbru a bílou. Získá tím neutrální teplý odstín. A. Antonov pro namíchání imprimatury používá žlutý okr, umbru pálenou, kostní čerň, pruskou modř a bílou. Výsledná barva má olivový odstín, ovšem díky obsahu různých barev lze výslednou barevnost a teplotu regulovat dle potřeby. Pro imprimaturu můžete použít např. pouze žlutý okr, kostní čerň a bílou atd. Další funkcí imprimatury je vytvoření první olejové vrstvy na plátně a snížení savosti povrchu. V současnosti se běžně používá akrylový šeps, jako základní podklad. Ten ovšem má tu vlastnost, že saje velmi rychle barvu a tím znemožňuje její snadné mísení na plátně. Nanesením imprimatury je tento problém odstraněn. Po zaschnutí imprimatury  již tolik povrch nesaje a barva se na plátně snadněji přemisťuje a míchá.

Podmalba umbrou pálenou

Tato monochromatická podmalba následuje zpravidla po imprimatuře. Umbra pálená je stálá, rychleschnoucí barva vhodná jak pro pastóznější tmavá místa tak pro lazurní vrstvy. Množství pigmentu a tím i výsledného tónu dosáhneme přidáváním nebo odnímáním ředidla (terpentýnu + damar). Před objevením komplementárních barev a vytvořením nové moderní teorie o barvách stínů byla hnědá považována za základní barvu pro stín. Na obrazech starých mistrů (např. u Carravagia) si lze povšimnou, jak podmalba prosvítá skrze barevné vrstvy.  Podmalba tak dává stínům unifikovaný vzhled a tím vnáší barevnou harmonii do obrazu. Jak již bylo řečeno v této fázi tvorby obrazu neřešíme jakou barvu a texturu bude mít malovaný objekt ale pouze se rozhodujeme kde bude světlo, stín a který objekt bude tmavší či světlejší apod. Podmalba může být propracována do nejjemnějšího detailu nebo pouze rychle provedena. Vše záleží na tom, čeho chcete ve finále dosáhnout. Nezapomeňte, že na některých místech zůstává podmalba viditelná tz. můžeme využít detaily vypracované již v podmalbě. Nikdy se nerozhodujte o počtu vrstev podmalby předem. Obvykle se postupuje tak, že v první fázi se vypracují detaily a částečně tonalita a po zaschnutí vrstvy se v další podmalbě dokončí a upřesní tonální rozložení světel a stínů. Může se ovšem se stát že uspokojivý výsledek bude dosažen třeba až po nanesení 3 nebo 4 vrstvách umbry.

Grisaille

Z francouzského gris (šedý), je výraz pro malbu vytvořenou převážně jednobarevně, většinou v odstínech neutrální šedi. Tato vrstva obvykle následuje (ale nemusí !) po podmalbě umbrou.  Při práci na grisaille téměř opakujeme tonální hodnoty stanovené v předchozí vrstvě umbrou. Máme tím na mysli, že pokud tón umbry v tonální šále např. od 1 do 20 má hodnotu 6  je nutné, aby následná vrstva grissaille měla stejnou tonální hodnotu. Tuto podmalbu využíváme jako přípravnou vrstvu pro následné nanášení barevných vrstev a lazur. Klíčovou funkci této podmalby nalezneme především v polostínech, kde může grisaille zůstat téměř odkryta (prosvítající šedý tón způsobuje, že barvy mají nižší chroma a tím je simulován úbytek světla v polostínech), nebo přemalována pouze slabou lazurní vrstvou barvy. Barva pro grisaille je obvykle namíchána ze stejných barev jako imprimatura (žlutý okr, umbra pálená, kostní čerň, pruská modř a bílá). Grisaille může mít teplý nebo studený neutrální odstín. Teplotu výsledné šedé barvy lze kontrolovat přidáním umbry nebo pruské modři. Volba grisaille opět záleží na malovaném motivu a na tom čeho chcete dosáhnout. Např. pro mužský portrét je vhodná studená namodralá grisaille, pro ženský portrét chladná nazelenalá apod. Rovněž je třeba si uvědomit, čím chladnější bude grisaille, tím teplejší se teplé barvy budou na plátně jevit a naopak. Při malování grisaille se postupujte tak, že na osvětlené části se barva nanáší v pastózních vrstvách a ve stínech slabou lazurní vrstvou.

Na závěr bych rád doplnil, že výše uvedená pravidla nejsou neměnná. Jak již bylo zmíněno každý malíř má svůj osobitý styl a přístup k tvorbě podmalby. Můžete např. začít malovat rovnou na podmalbu umbrou či můžete vytvořit grisaille přímo na imprimaturu. Další možností je začít malbu přímo na imprimaturu apod. Vše jako vždy záleží na vašich zkušenostech a na tom čeho chcete ve výsledném obrazu dosáhnout.

Připomínky a dotazy prosím adresujte na matejakjan@gmail.com

Ing. Jan Matěják

www.matejakart.com